Vítr mě sráží (Střihavka Kamil)

Vítr mě sráží s touhou mě obelstít žár dávných bouři cítím už pálí ty víš, že chtěl bych vstávat a odejít. V dálkách se ztrácím plýtvám svou vůlí zmítám se v bouřích slábnu, když fouká a mám v očích strach a to mě prozradí. Usínám a spánek tíží v dlaních mám jen sníh a mráz. Svou sílu ztrácím, když lítost mě svádí zkouším se bránit úzkost mě svírá, když déšť nesmysl hřích a tak se propadám. Ze dna vím, že můžu vstát svlékám kůži spálenou s novým ránem můžu vstát jen chvíli váhám ... a vím. vím kam se vrátit dýchám a cítím žár příštích bouří mám sílu zvládnout a stát, pevně stát a neuhnout. Ze dna vím, že můžu vstát svlékám kůži spálenou s novým ránem můžu vstát jen chvíli váhám ... a vím.