Jezerní píseň (Žlutý pes)

Vzpomínám na tu chvíli jako by to bylo včera byla jsi celá bílá tam dole u jezera. Měsíc tě objímal, měla ses vidět já jsem se díval a ty ses neuměla stydět. Jako psa jsi mne mlátila slepeckou holí chytám se za hlavu a strašně to bolí. Prej už tě nezajímám, jsem na smetišti dějin na kterou stránku patřím, to víš jen ty a já tisíc věcí na svědomí máme, ale ne, to ne, snad ještě ne tam ještě nejsme, ale už se to blíží. A nebo tenkrát na horách něl jsem divnej sen byli jsme spolu doma a nemohli jsme ven. Pak jsem se probudil zelenej strachy, že je život zadarmo a nikdo nemá prachy. Když melouny sládnou, to už se stává každej si veme a málokdo dává. Svět je prej kulatej tak proč se pořád točí snad jednou příjde den, kdy zůstane stát tisíc věcí na paměti máme, ale ne, to ne, snad ještě ne tam ještě nejsme i když se to blíží. Jednou mi doma zazvonil a říkal, že mě rád vidí kde prej tu bydlej nějaký sympatický lidi. Já mu to vysvětlil, povídám chlape tady můžeš zůstat tady to báječně klape. V hospodě nic nehrajou a každej sestará kde jsou ty kopečky a kde je ta čára. Víno a zpěv nám nosí překrásné ženy ta poslední v řadě je ovšem velmi zubatá. Tisíc věcí na jazyku máme, ale ne, to ne, snad ještě ne tam ještě nejsme, ale už se to blíží.