Tři kočky a přízeň (Žalman)

Ve džbánkovém domě, žiju často sama, žiju často sama, sama potichu. V letu zpěvní ptáci, prohání se dvorem, prohání se dvorem, berou za kliku. Tři kočky a přízeň, slunko nad mou hlavou, zaženeme žížeň, bouře odplavou. Tři kočky a přízeň, tak co si přát víc, zaženeme tíseň v čase klekánic. V údolí trav, v údoli vzdechů, své tělo složím, na postel z mechu. Do nebe říkám, bohatým z nejchudších, těm zbylým co nám zbyli, s láskou se nekupčí. Ve džbánkovém domě, je mi občas hezky, je mi občas hezky, hezky pod kůží. Mám tu ještě kytky, a když nejsi k mání, a když nejsi k mání, vůni po růžích. Tři kočky a přízeň, slunko nad mou hlavou, zaženeme žížeň, bouře odplavou. Tři kočky a přízeň, tak co si přát víc, zaženeme tíseň v čase klekánic. V údolí trav, v údoli vzdechů, své tělo složím, na postel z mechu. Do nebe říkám, bohatým z nejchudších, těm zbylým co nám zbyli, s láskou se nekupčí, s láskou se nekupčí, s láskou se nekupčí, s láskou se nekupčí.