A kdo jsem já (Zagorová Hana)

Dívka s černou flétnou bloudí ulicí, tóny oknem vlétnou, tóny tajemné, tóny hladící. Já tu hudbu slýchám dříve než jdu spát, sním a nepospíchám, půlnoc bude bít, flétna bude hrát. Proč dívka má mou tvář i chůzi váhavou, proč kolem ní je zář, když přikrývám se tmou. Jak portrét z výstavy tu dívku dávno znám, dnes nemá šál a chybí rám. Proč dívka má můj hlas, proč má můj smích i splín a stejně štíhlý pas i účes, náruč, klín. Snad tenhle příběh psal sám Edgar Allan Poe. A kdo jsem já? A kdo jsem já z nás dvou. Vídám v lesku louží páry milenců, můra ve mně krouží, půlnoc bude bít, půlnoc milenců. Dívka s černou flétnou dál mě bude hrát, tóny oknem vlétnou, já se budu ptát, já se budu ptát. Proč dívka má mou tvář i chůzi váhavou, proč kolem ní je zář, když přikrývám se tmou. Jak portrét z výstavy tu dívku dávno znám, dnes nemá šál a chybí rám. Proč dívka má můj hlas, proč má můj smích i splín a stejně štíhlý pas i účes, náruč, klín. Snad tenhle příběh psal sám Edgar Allan Poe. A kdo jsem já? A kdo jsem já z nás dvou. Proč dívka má můj hlas, proč má můj smích i splín a stejně štíhlý pas i účes, náruč, klín. Snad tenhle příběh psal sám Edgar Allan Poe. A kdo jsem já? A kdo jsem já z nás dvou.