Co mám ze své výhry (Zagorová Hana)

Tys toužil jít přímo, já oklikou zas. Vždy na puntík přesný a já nikde včas. Můj sen byl žít v městě a tvůj podél řek, tvou zbraní byl úsměv a mou zase brek. Až jednoho rána jsi moudřejší vstal, mě ustoupil ve všem a svého ses vzdal. Teď obrazem mým jsi, jsi svědomitý, jen jedno už nejsi, už nejsi to ty! Co mám z výhry své, co mám? Co mám z výhry své, se ptám. Už nechci se dívat, jak den ze dne míň teď z tebe mi zbývá, až zůstane stín. Vždy měl jsi svůj názor a měl jsi svůj šarm. Teď přitakáš ve všem, co já z toho mám? Co mám z výhry své, co mám? Co mám, zoufalá se ptám. Co dál? Jak ses celý proměnil, já žasnu nad ránem, moc se bojím otázku ti dát, udělals to z pohodlí či z lásky ke mně jen? A tak mi zbývá se ptát… Proč jednoho rána jsi moudřejší vstal, mě ustoupil ve všem a svého ses vzdal? Teď obrazem mým jsi, jsi svědomitý, jen jedno už nejsi, už nejsi to ty! Co mám z výhry své, co mám? Co mám z výhry své, se ptám. Co mám z výhry své, co mám? Co mám z výhry své, se ptám. Co mám, zoufalá se ptám. Co mám z výhry své, co mám? Co mám?