Já jsem tvá neznámá (Zagorová Hana)

Od neděle k středám věčně věků hledám cíl, věčně věků hledám cíl s buzolou a mapou nohy moje šlapou hlínou. nohy moje šlapou Bez hole i s holí šlapu po okolí jíl, šlapu po okolí jíl dnem i nocí temnou, kéž bys ty už se mnou, kéž bys, hochu, se mnou byl. Jé, šla jsem kolem klasů, vánek do mých vlasů vál, vánek do mých vlasů vál trávou jsem šla měkkou, brodila se řekou línou, brodila se řekou dám teď sbohem brodům, půjdu zase o dům dál. půjdu zase o dům dál Mám krev neposednou, kéž bys, hochu, jednou, kéž bys ty mě jednou znal. Já jsem tvá neznámá, která v povzdálí zatím otálí, já jsem tvá neznámá, se mnou počítej, stačí chtít – nosíš mě ve svým vědomí, i když dnes neznáš jméno mý. Já jsem tvá neznámá, která možná má s tebou žít. Nosíš mě ve svým vědomí, i když dnes neznáš jméno mý. Já jsem tvá neznámá, která možná má s tebou žít. Touhou věčně veden i ty hledáš jeden cíl, i ty hledáš jeden cíl s buzolou a mapou nohy tvoje šlapou hlínou, nohy tvoje šlapou bez hole i s holí šlapeš po okolí jíl. šlapeš po okolí jíl Jdeš i nocí temnou, jen abys už se mnou, jen abys už se mnou byl. Jé, to mě vlastně těší, že ten život pěší znáš. že ten život pěší znáš Sám jdeš za svou Mekkou úvozem i řekou línou. úvozem i řekou Málo všechno platný, máš to zatím špatný, máš. máš to zatím špatný, máš Vím, že ti to nedá – najde ten, kdo hledá, tak se, hochu bledá, snaž. Já jsem tvá neznámá, která v povzdálí zatím otálí, já jsem tvá neznámá, se mnou počítej, stačí chtít – nosíš mě ve svým vědomí, i když dnes neznáš jméno mý. Já jsem tvá neznámá, která možná má s tebou žít. Nosíš mě ve svým vědomí, i když dnes neznáš jméno mý. Já jsem tvá neznámá, která možná má s tebou žít. Já jsem tvá neznámá, která v povzdálí zatím otálí, já jsem tvá neznámá, se mnou počítej, stačí chtít – nosíš mě ve svým vědomí, i když dnes neznáš jméno mý. Já jsem tvá neznámá, která možná má s tebou žít.