Já o něm vím své (Zagorová Hana)

PJ: Nemluv o něm s rozvahou tak přízemní. On je pro mě z velkých největší. I týdny deštivé mi zpříjemní slůvkem, které řek´ i bez řečí. Bezbranná jak loutka v síti houpací, ztrácím pevnou půdu v chvíli té, když lásku vyznává mi v náznacích. Znáš ho líp, však já vím stejně své. HZ: Řekl mi sám. PJ: Řek´ to sám. HZ: Jsem, jaký jsem. PJ: Jsem, co jsem. HZ: Proč na něj sázet… obě: Mýlíš se v něm. HZ: On jedním dechem říci dovede, ty si můj ráj i adié. PJ: A má i chůzi krásně línou. HZ: Já o něm vím své. Není zrovna hloupý a ani nejchudší. Má vše co se žádá po mužích. Sám sebe snad by hýčkal v náručí, kdyby neměl ruce plné mých. HZ: Do zrcadel usmívá se koutky úst. PJ: Ptá se, ptá se mně s úsměvem, co o něm vím. HZ: Všem se touží líbit, což je zlé. PJ: Jak se krásně na mně dívá… HZ: Chce vavřín, nevidí však trávu růst. PJ: Možná už nevidí trávu růst. Nevnímá, obě: že já, i já vím své. HZ: Řekl mi sám. PJ: Řek´ to sám. HZ: Jsem, jaký jsem. PJ: Jsem, co jsem. HZ: Proč na něj sázet… obě: Mýlím se v něm. HZ: Jedno však vím, že je mi vším, že je můj ideál… Ráda ho mít budu dál. Jako on já, jsem jaká jsem. PJ: Jako ty já dnes… obě: …zhlížím se v něm. PJ: Proč jedním dechem říci dovede, ty si můj ráj… HZ: I adié… PJ: A má zas chůzi krásně línou… HZ: Já o něm vím své. PJ: Co když nás teď klame s jinou? obě: Já o něm vím své.