Je t'aime (Zagorová Hana)

Jen málokdy se smál. V dýmu se ztrácel jeho stín, znal jména katedrál toulavých psů i starých vín, měl smlouvu s Paříží. Když zrovna nespal za mříží, že smí mě jednou do těch míst sebou vzít. Z těch slov, co šeptával, znala jsem s bídou sotva pár. Bůh ví, co povídal, mělo to spád a byl v tom žár, jak málo stačí říct… Hned všechno víš a nevíš nic; a ze dvou slov jak z létavic je vyznání. Je t´aime, Je t´aime. Velký třesk všech souhvězdí jen pro nás dva teď začíná. Pro pár slov se ztrácí dech a kdo ví, jestli vzpomíná. Jestli vůbec vzpomíná… Jak s míčky v osudí zkoušíme s láskou vabank hrát, když ráno zastudí. Umíme víc než jenom lhát. Přívaly slz se přeženou jak hejno racků nad Seinou… Tak zase zítra navečer v kavárně blízko Sacré Coeur. Je t´aime, Je t´aime. Velký třesk všech souhvězdí jen pro nás dva teď začíná. Pro pár slov se ztrácí dech a kdo ví, jestli vzpomíná. Jestli vůbec vzpomíná… Je t´aime, Je t´aime. Velký třesk všech souhvězdí jen pro nás dva teď začíná. Pro pár slov se ztrácí dech a kdo ví, jestli vzpomíná. Jestli vůbec vzpomíná… Jestli jak já vzpomíná…