Jsi mrtvá sezóna (Zagorová Hana)

Hodina noční, hodina poznání, kdy hvězdy jako roje včel se nebem rozlétnou a oblohu jak chladný neon rozetnou ta slova hořící i hojivá jak pokání. Jsi mrtvá sezóna, mrtvá až k uzoufání. Jsi mrtvá sezóna, první a poslední, jsi vítr na pláži a já se vzdávám. Kamínek pro štěstí, fialky po dešti zpátky ti navracím, zpátky ti dávám. Jsi mrtvá sezóna, korouhev bez šiku, už nejsi mých kroků stráž, co mě brání. Korálky holčičí, vánoční jehličí zpátky ti navracím dech letních strání. Jak tulák láska umírá a hledá suchý kout, když slzy nocí probdělých se slijí v jeden proud. V něm utápím se, lásko má a veslo neházíš. Už znám tep čekání než znovu udeří jara volání. Jsi mrtvá sezóna, první a poslední, jsi vítr na pláži a já se vzdávám. Kamínek pro štěstí, fialky po dešti zpátky ti navracím, zpátky ti dávám. Jsi mrtvá sezóna, korouhev bez šiku, už nejsi mých kroků stráž, co mě brání. Korálky holčičí, vánoční jehličí zpátky ti navracím dech letních strání. Co je s láskou? Kam se ztrácí? Možná ptáci.... ji k horám odnesou.