Když písně lžou (Zagorová Hana)

Když písně lžou ten tam je smích. Sál padne a nudou zívá. Když písně lžou, kouzlo je pryč, den klaunům z tváře líčidlo smívá. Když písně lžou, je z tónů kýč. V tu chvíli je múza v nouzi. Když pranic píseň v nás neprobouzí, jen překáží jak staré závaží. Moje písně neučte se lhát! To vám říkám. Co je to za nápad? Kéž vás má rád i tamten pán, co právě do sálu vstoupil. Snad domů šel, snad chtěl jít spát a místo dárku lístek si koupil. Když písně lžou, na každý pád, tak trochu je mi z nich k pláči. Vždyť jsou to málem falešní hráči. Když písně lžou, tak čelem vzad. Když písně lžou, nechci je znát!