Když vcházíš ránem (Zagorová Hana)

Není vám sedmnáct, leckdo možná by řek´. Toužení vyprchá, časem zbyde jen vztek. Takových je mi opravdu líto, nikdy neocení mé okouzlení. Když vcházíš ránem a stříháš pásky dní, já nevěřím, že stárnem´ a cítím jiskření, co nepřestává. Proud stejně silný jak dřív. Když tě blízko mám, vždy se tají můj dech. Slyším znít do ticha písničku o křídlech, možná jsou její tóny dnes tišší, jenže, já vím, že jsou barevnější. Když vcházíš ránem a stříháš pásky dní, já nevěřím, že stárnem´ a cítím jiskření, co nepřestává. Proud stejně silný jak dřív. Není vám sedmnáct, leckdo možná by řek´. My se můžem´ jen smát, co je to vůbec věk. S hloupostí si nelámu hlavu, jsem bez nesnází, mně nic neschází. Když vcházíš ránem a stříháš pásky dní, já nevěřím, že stárnem´ a cítím jiskření, co nepřestává. Proud stejně silný jak dřív. Když vcházíš ránem a stříháš pásky dní, já nevěřím, že stárnem´ a cítím jiskření, co nepřestává. Proud stejně silný jak dřív.