Křižovatka 6 (Zagorová Hana)

Rádio mi včera v autě hrálo, hlasatel řek´ za pět minut půl. Slunce za sklem jen tak slabě hřálo na silnici rovné jako stůl. Po ránvěji šel sám, snad chtěl stopem motor ztich´ a on mi povídá, týden tu, co brala život hopem, nevídám. Křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, tam ji jednou viděl naposled, jak se smála a víc už dál nic, nikdo neví, kdy se vrátí zpět. Křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, tam ji jednou v dešti objímal, než zas byla pryč. A víc už dál nic, vítr vál. Nechtěl se svést a jen se díval do aut, jak se valí sem a zase tam a pak řek mi: zdá se, že jsem knokaut; vím, že se jí nikdy nedočkám. Po ránvěji šel sám, dál jsem jela, v srdci jako když mě poraní, dlouho mi ta jeho slova zněla do spaní. Hm, křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, tam ji jednou viděl naposled, jak se smála a víc už dál nic, nikdo neví, kdy se vrátí zpět. Křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, tam ji jednou v dešti objímal, než zas byla pryč. A víc už dál nic, vítr vál. Křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, tam ji jednou viděl naposled, jak se smála a víc už dál nic, nikdo neví, kdy se vrátí zpět. Křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, tam ji jednou v dešti objímal, než zas byla pryč. A víc už dál nic, vítr vál. Nánaná…