Maják (To Love) (Zagorová Hana)

Tak tu sedím, ruce v klíně a čas se vleče, loudá líně a náhle vím, že ticha plný dům už mám. Sčítám chvíle i pátky, stokrát vracím si tě zpátky, stokrát slyším tě jít jako teď sem k nám. Když východní vítr vál a dál k břehům vzdáleným hnal lodí přídě, když východní vítr vál, řekl jsi, až se vrátíš domů, nezabloudíš v stínu stromů, když za oknem, co září tmou, budu já, maják, tvůj maják. Čekám rána, noci vítám, světlo zhasínám, když svítá. Úžeh léta střídá chlad podzimní a déšť, ticho hodiny krájí. Než se zvony rozhoupají z přístavu hlas zavolá, lodě se vracejí k nám. Když východní vítr vál a dál k břehům vzdáleným hnal lodí přídě, když východní vítr vál, řekl si, až se vrátíš domů, nezabloudíš v stínu stromů, i kdybys viděl sám, že cesta je zlá, vždyť za oknem, co září tmou budu já, maják, tvůj maják