Obraz (Zagorová Hana)

Obraz plný tváří, odraz dávných stínů. Obraz neskutečný, skrytý v baldachýnu. léty zašlý rám se bortí, kdo ví kým byl signován. Jestli někdo ho koupil či snad byl darován? Jeho osud je dosud nedopsán. Někdy zdá se, že dýchá jednou ze svých tváří. Lehce rozechvívá svíčku na oltáři. Jeden z pohledů cítím v zádech vždycky když pryč odcházím. V duchu něco mi říká - zůstaň stát, buď tu s ním. Kdo ví, snad je to láska, co já vím? Čím víc se bráním, tím oba jsme si blíž. Na dosah očím a dlaním, vždyť oba nesem´ kříž. Dny v mihotavé záři plné barevných skel vitráží osud rozeznávám i ve tváři, i ve tváři číst se dá. Někdy zdá se, že dýchá světlem ze svých tváří. Lehce rozechvívá svíčku na oltáři. Jeden z pohledů cítím v zádech vždycky když pryč odcházím. Vím, že dívá se z kříže tolik jar, tolik zim. I když není to láska, chci být s ním. I když není to láska, chci být s ním.