Oheň (Zagorová Hana)

Tak být jak dým, v patách z jisker závoj mít a mávnutím vranám všechna křídla vzít. A tmou se hnát, letět žhnoucí vánicí a s tím si hrát, že jsem čarodějnicí. Oheň, oheň začal hřát. Pálí, piští jako had. Jak mám se hnout? Už mi šňůrou plamennou svázal nohy v kolenou. Jde žár z těch pout. Oheň, oheň nocí vzplál. Výhní se i můj dech vzňal a žár jde výš. Jako ďáblu upsaná blížím se mu bezbranná... Jsem blíž a blíž... Tak být jak dým v patách z jisker závoj mít a mávnutím vranám všechna křídla vzít. A tmou se hnát, letět žhnoucí vánicí a s tím si hrát, že jsem čarodějnicí. Oheň, oheň začal hřát. Pálí, piští jako had. Jak mám se hnout? Už mi šňůrou plamennou svázal nohy v kolenou. Jde žár z těch pout. Oheň, oheň nocí vzplál. Výhní se i můj dech vzňal a žár jde výš. Jako ďáblu upsaná blížím se mu bezbranná... Jsem blíž a blíž... Tak být jak dým v patách z jisker závoj mít a mávnutím vranám všechna křídla vzít. A tmou se hnát, letět žhnoucí vánicí a s tím si hrát, že jsem čarodějnicí.