Padám, když svítá (Zagorová Hana)

Květiny spí ve vázách a tiká plynoměr, vyschlá vláha v oázách, tohle vůbec není fér, prach usedá na dárcích a svíček mrtvý dech, víno stárne v pohárcích, zvuky kroků na schodech… Padám, padám z té výšky, padám z mých snů, když svítá. Najednou si připadám tak prázdná po ránu jako dávná melodie v prasklém piánu. Jen květiny spí ve vázách a já mám ranní splín. Někde v koutě číhá strach, když tě blízko nevidím. Slunce hází prasátka a posmívá se všem. Místo lásky pozlátka s vyplazeným jazykem. Padám, padám z té výšky, padám z mých snů, když svítá. Najednou si připadám tak prázdná po ránu jako dávno melodie v prasklém piánu. Najednou si připadám tak prázdná po ránu jako dávno melodie v prasklém piánu.