Roční období (Zagorová Hana)

Jaro je proud, čas probuzení, kdy smíme si hrát a jsme nezkrocení. Čas divokých bouří, let dospívání, kdy oči se mhouří při milování. Léto je žár a slunce je nůž a z květu je plod, z dětí žena a muž. A dorostou břízy i cesty jdou dál a konečně sklízí, kdo zasel a zrál. Roční období tak různě působí, co s tím, i život náš je má. Já se podrobím těm ročním obdobím. Že další přijdou vím i já. Podzim je déšť a zlátnoucí list. Chceš dál život psát, jindy už jenom číst. Ta pouť bude dlouhá až k unavení, ale zas přijde touha, snad i naplnění. Zima je sníh a zmoudření čas, pár paprsků lásky snad zahřeje nás. Až nastane tání, pak můžem´ si říct jen o smilování a jinak už nic. Roční období tak různě působí, co s tím, jde život, co by stál. Já se podrobím těm ročním obdobím, jen kousek jara skrývám v sobě dál. Jaro je proud, čas probuzení, kdy smíme si hrát a jsme nezkrocení. Čas divokých bouří, let dospívání, kdy oči se mhouří při milování. Oči se mhouří při milování.