S loudilem v patách (Zagorová Hana)

Mám v patách loudila lásky, loudí už jedenáct let, ten si dává záležet! Loudil loudí a já si sháním skrýš. S loudilem lásky je kříž. Je mi blíž a blíž. Mám v patách loudila lásky, prý by mě nejradši sněd´. Dát mu šanci, sní mě hned! S hrůzou pádím, jak v čerstvé brázdě myš. Loudil je kocourem spíš, je mi blíž a blíž. Měním šaty, z kousku vaty lepím si knír. Co však zmohu, zpoza rohu a ze všech škvír loudil kouká, snad to vzdá! Léta aspoň mírnej náskok mám. Mám v patách loudila lásky, párkrát už do louže klek´. V blátě loudil blázínek, v jarním blátě i v deštích podzimních. V únoru napadne sníh, loudí v závějích. Měním šaty, z kousku vaty lepím si knír. Co však zmohu, zpoza rohu a ze všech škvír loudil kouká, snad to vzdá! Léta aspoň mírnej náskok mám. Mám v patách loudila lásky, jenže ho obrůstá mech. Ztrácí výdrž, krátí dech… Vzdal ten závod či náhle zůstal stát? Jen aby nenastyd´ snad, kdo by měl mě rád! Jen aby nenastyd´ snad, kdo by pak měl mě rád! Jen aby nenastyd´ snad, kdo by pak měl mě rád…