Skleněné sny (Zagorová Hana)

V skleněném zámku a pobřežím spánku se toulám. Den rolety zatáh’, já s hvězdami v patách se toulám. Někdo blízko mě schází, kdo mé sny skleněné doprovází. Jedno přání mám, v noci šeptávám do střípků. Jedno přání mám, chci tvůj monogram z polibků, na sny větrolam, lásku jako trám. Zmámená potom můžu chtít třeba křídla mít skleněná. Růžové brýle i zázračná chvíle se ztrácí. Vylétne z okna, jak ve větru lokna, jak ptáci. Kouzlo odlétá, padá, střepy zametám a jsem ráda. Že jedno přání mám, v noci šeptávám do střípků. Jedno přání mám, chci tvůj monogram z polibků. Na sny větrolam, lásku jako trám. Zmámená potom můžu chtít třeba křídla mít skleněná. Na sny větrolam, lásku jako trám. Zmámená potom můžu chtít třeba křídla mít skleněná.