Stvořená k lásce (Zagorová Hana)

Jaká, tak jaká mám být? Úsměvná, plačící. Něco mezi tím, co s výšky podpatků prohlíží svět a nechytí. Snad jsem to já, když v hlíně odpadků uvidím květ a necítím. Stvořená k lásce možná i snad. Nosím v srdce svou klec, jsem jen žena, né věc. Stvořená k lásce, z lásky k ní stvořená. Věčně drásám v ní klid. Jaká mám být? Tam, tam kde srdce mám. Nad klecí krouží pták a křičívá, že klec je zamčená jak ten můj svět, co prožívám. Vím jenom já, pro lásku stvořená. Jen na pohled se usmívám. Stvořená k lásce, jistě možná i snad. Nosím v srdci svou klec. Žena, né věc. Stvořená k lásce, k ní stvořená. Věčně drásám v ní klid. Jaká mám být? tada, tada, da..........