Svítíš mi v tmách (Zagorová Hana)

HZ: Sám, bezpečně vím, že jsem. Vím, že patřím právě sem. Dál musím se ptát a ptát, jak moh´ se ten zázrak stát… Já jsem, protože máš, máš mě rád. ŠM: Já bloudil dřív sám a sám. Jsem tím, že tě, lásko, mám. Tím, že začal příběh náš. Jsem jen, když mě ráda máš. Kéž, jak léta jdou, píseň nás dvou zůstává stále táž. HZ: Dýchám tu s kýmsi, kdo našel můj práh. Sluncem teď mým jsi. oba: A stříbrem svých paprsků. Svítíš mi v tmách, svítíš mi v tmách. Kdykoli já ztrácím správný směr, svítíš mi v tmách. HZ: Já s tebou chci stále žít. ŠM: S tebou chci stále žít. HZ: Mé všechno ti náleží. ŠM: Všechno ti náleží. HZ: K mým břehům tě vítr hnal. ŠM: K tobě mě vítr hnal. HZ: Dík, že se ten zázrak stal. Ó, jen nepřestaň svítit mi dál! ŠM: Znám tajenky tvého já. HZ: Znám tajenky tvého já. ŠM: Ne, neměň je lásko má. HZ: Neměň je lásko má. ŠM: Jen když ty mě ráda máš. HZ: Když ty mě ráda máš. ŠM: Má smysl i příběh náš. Kéž, jak léta jdou píseň nás dvou zůstává stále táž. HZ: Dýchám tu s kýmsi, kdo našel můj práh. Sluncem teď mým jsi. oba: A stříbrem svých paprsků. Svítíš mi v tmách, svítíš mi v tmách. Kdykoliv ztrácím směr, jímž mám jít, tvůj maják mi vrátí klid. Jen ať svítí mi v tmách, svítí mi v tmách, nezabloudím sítí zrádných cest tím sluncem dám se vést… ŠM: ..co svítí.. oba: ..mi v tmách.