Tak ty ses vrátil (Zagorová Hana)

Tak ty ses vrátil přece jenom zpátky. Ani se neptáš, jestli radost mám. Mezitím život prošel tam a zpátky, pokud si na něj vzpomínám. Řekl jsi, přijdu hned, je přece neděle a ty máš z mechu dlaň a nic se neděje. Jen budík tiše tikal, když jsi tohle říkal. Oknem vyletěla za tou větou včela. A ty ses vrátil přeci jenom zpátky a našel dvéře zavřené. A místo klíčů pod zadními vrátky, pohádky mládí složené, perličky na šňůrce pečlivě schované, sotva kdo objeví, sotva kdo dostane. Jen zvonek u mých dveří pořád ještě věří, že se jako loni jednou rozezvoní. A ty ses vrátil přeci jenom zpátky, rytíř bez bázně, bez hany. On každý román, dlouhý nebo krátký, poslední list má popsaný. Řekl jsi, přijdu hned, je přece neděle a ty máš z mechu dlaň a nic se neděje. Tak proč pořád jen stojíš? Proč se vejít bojíš? Přestaň být nesmělý, je přece pondělí.