To by nebylo fér (Zagorová Hana)

Najednou za dveřmi stál a ptal se může-li dál v košili bílé jak sníh a v šatech do tanečních. Z čistého nebe svých snů spadl sem bez rozpaků, i s kytkou za kapesné, nevnímá, že říkám - ne! Ptáš se mě jestli to vím, když s tebou kamarádím, že vlastně patří ti svět a ještě sedmnáct let. Ať se mě ptáš na co chceš, proč říkat nějakou lež, které bys uvěřit chtěl a to by nebylo fér. A to by nebylo fér. Ať se mě ptáš na co chceš, proč říkat nějakou lež, které bys uvěřit chtěl. A to by nebylo fér. Prosím tě přestaň se ptát a spěchej k té, co máš rád. Třeba ji do kina vem a někdy přiveď ji sem. Měj se fajn jako se máš a vrať se tam, kde to znáš, do světa malin a her, vždyť lhát by nebylo fér. Vždyť lhát by nebylo fér. Vždyť lhát by nebylo fér. Vždyť lhát by nebylo fér.