Už si nevzpomínám (Zagorová Hana)

Dnes už vím, že čas odděllil nás mříží. Vzpomínky šedé únavou mě tíží, snad i mým strážným andělům se klíží víčka. Kam jsi šel, jak jsi vypadal, kdo ví to? Andělé, copak není vám to líto, že můj čas v sobě díry má jak síto? Co v něm zůstane… Tak jako ptáci vzlétá zvolna v dálce vzpomínka z římsy dávných dní. Ztěžka se zdvíhá, má už svoje léta, třepetá křídlem loučení. Kam jsi šel, proč i obrys tvůj se hroutí? Kde jen mám ten tvůj prstýnek, ten z pouti? Nemyslím, že mě bůhví jak dnes rmoutí, že si nevzpomínám.