Velká krádež (Zagorová Hana)

Můj byt je k pláči, byl terčem vloupání. Schází tu láhev léta ukrytá, kdo víno pil z ní. Já si tiše říkám, ne, tohle není fér. Ten lupič klidně strhal celofán z mých bonboniér. Krádež, je to krádež, tajím rozhořčení. Krádež, prostě krádež, vprostřed poklidných dní. Svou úzkou postel já sotva poznávám. Ptám se, kdo rozházel mé polštáře, až v koutě je mám. Ptám se kdo tajně, účes mi rozcuchal. Vplížil se loupit s prázdnou náručí, do ní můj klid si vzal. Krádež, je to krádež, všech tvých bezbarvých dní. Krádež, velká krádež tvého osamění. Náramnou smůlu ten lupič ale má. Tam, kde on sám se skrýval před láskou, dneska krást přijdu já. Krádež, je to krádež, všech tvých bezbarvých dní. Krádež, velká krádež tvého osamění. Krádež, je to krádež, všech tvých bezbarvých dní. Krádež, velká krádež tvého osamění. Krádež, mistrovská krádež, je to krádež, náhlý nádherný vpád. Krádež, mistrovskou krádež, je to krádež, spáchá, kdo tě má rád. Krádež, mistrovská krádež, je to krádež, náhlý nádherný vpád. Krádež, mistrovskou krádež, je to krádež, spáchá…