Z nebe pláče déšť (Zagorová Hana)

To se asi někdy stává, divný konec divných cest, ruce omotá ti tráva Z nebe pláče déšť Stůl a nedopitá káva, láska hory přenáší, hádka hádku překonává teť jsme na kaši Nezůstane stopa v hlíně, kudy asi měla vést ? Změní život ve vteřině, když z nebe pláče déšť Proudy deště v noci sílí a šátkém bílým z okna už ti nezamávám, doufám ještě aspoň chvíli že se vrátíš v dálce už tě nepoznávám. Jak slovo za slovem déšť vyťukává, po vodě odpluje poslední zpráva, možná ji uslyší nějaká víla a z deště vyvede nás Mokrá tráva ruce sváže, hladí tváře vítr cest, nás dva smířit nedokáže, z nebe pláče déšť To se asi někdy stává, den už tančí parketem, je to vlastně jasná zpráva a tečka za létém Jako nahá připadám si, vzpomínky déšť utopí, jednou přijde den kdy dám si kytku do klopy Proudy deště v noci sílí a šátkem bílým z okna už ti nezamávám, doufám ještě aspoň chvíli že se vrátíš v dálce už tě nepoznávám. Jak slovo za slovem déšť vyťukává, po vodě odpluje poslední zpráva, možná ji uslyší nějaká víla a z deště vyvede nás To se asi někdy stává, divný konec divných cest, ruce omotá ti tráva, Z nebe pláče déšť, Z nebe pláče déšť, Když z nebe pláče déšť ….