Závrať (Zagorová Hana)

Teče víno, perlí se sklenkou, obrys tváří tříští, slova už jdou si vstříc. Oči svádí na blůzku tenkou, z dlaní touha prýští, mě srdce bouchá víc. Závrať mám bláznivou. Jsem prostá pout, jak révy proud. Jsem jak ve spánku blankytném, volná jak vítr, žárem vína krásnější. Víla v župánku průsvitném, co k tůni lásky volí cesty přímější. Závrať mám bláznivou. Svět můj nakláníš, jak vína číš. Sklínka o sklínku cinkne v nás, perlivý doušek smíchu vzejde z rozpaků. Na rtech spojí se žár i mráz. Za malý hřích je plno velkých zázraků. Závrať mám báječnou. Jsem hvězdám blíž, vždyť padám výš. Závrať mám, závrať mám líbat mě smíš jen ty sám.