Břehy mé duše jsou pokryty zetlelými zbytky uhynulých lásek (Ryvola Wabi)

Víš proč chodí láska pozdě spát víš kdo chodí do tvejch snů si hrát víš kde zůstávají vlaky stát víš proč sníh Ti padá na kabát Ty dobře víš kdo vchází večer do dveří a víš kdo prázdnejm slovům nevěří víš kdy holka neví proč se smát víš co nemůže se nikdy stát A na březích mý duše zatím leží zbytky uhynulých lásek obálka dopisní dohořívá Do čela se mi vrejvá zase jedna z mnoha netušenejch vrásek za oknem padá sníh už se stmívá. Víš proč může vítr v strunách znít víš kam chodí slunce rosu pít víš co můžeš od života chtít víš kdy mrak se může objevit Ty dobře víš kde začíná konec tvejch snů víš proč tejden má jen sedm dnů víš kde končej cesty písčitý víš kdo mívá čelo vrásčitý