Růže a slavík (Mandrage)

1. Když sady umlknou a noci k jaru mlží z luk slavík přilétá a zpívá nad růží růže však nevnímá a zpěv jí nedojímá při hymnu milostném se kolébá a dřímá 2. Nezpíváš tak i ty pro krásu bezcitnou dej pozor básníku na sen a touhu svou nechápe necítí je pro básníka němá díváš se rozkvétá a slůvka nemá.