Vrať mi mou duši (Marek Ztracený)

Vrať mi mou duši, všechno co jsem jsi slíbil, pro dnešek ruším, po čtyrech měsících a čtyřech dnech chtěl bych to zpátky, a to teď hned. Po tají napsaných stovky básní, v šuplíku složený všechny jsou krásný a pro Tebe, potají, moje ledy tají. Nikdo z Vás lidí nevidí... Jak se loučíš, jak to bereme vážně, jak to končí z lásky i vášně, jak je nespravedlivá tahle doba, jak jsme sami, jak nejsme oba. Jak se stmívá na naše cesty, jak tě chci, i to moc jak tě nechci, jak sem nevěřil, že jsi ta pravá, že já jsem mladej a ty moc mladá. Nikdo z Vás lidí nevidí... Z ničeho nic politej svěcenou vodou, ze tmy do světla všechno se mi vrací, ten kousek našeho života... Tak trochu doufám, že jsi se spletla, že když byl konec a tys utekla, žes nechtěla... a možná chtěla něco zpátky zadními vrátky. Nikdo z Vás lidí nevidí... Jak se loučíš, jak to bereme vážně, jak to končí z lásky i vášně, jak je nespravedlivá tahle doba, jak jsme sami, jak nejsme oba. Jak se stmívá na naše cesty, jak tě chci, i to moc jak tě nechci, jak sem nevěřil, že jsi ta pravá, že já jsem mladej a ty moc mladá. Jak všechno krásný je jen mezi náma, jak po krásných nocích jsou ještě hezčí rána, jak jsme nevěděli a teď už víme asi, jaký to byly a jaký budou časy. Nikdo z Vás lidí nevidí... Jak se loučíš, jak to bereme vážně, jak to končí z lásky i vášně, jak je nespravedlivá tahle doba, jak jsme sami, jak nejsme oba. Jak se stmívá na naše cesty, jak tě chci, i to moc jak tě nechci, jak sem nevěřil, že jsi ta pravá, že já jsem mladej a ty moc mladá. Jak všechno krásný je jen mezi náma, jak po krásných nocích jsou ještě hezčí rána, jak jsme nevěděli a teď už víme asi, jaký jsme byli. Jak se loučíš, jak to bereme vážně, jak to končí...