Výkřik v Proxima Centauri (Progres 2)

Mám zámek z křišťálů s harémy hvězd. Dívám se ze sálů, do prázdných cest. Výšek se ptám, proč nejdou ke mně blíž, číhám v kráterech pouští na svou modrou laň, která jméno má Naděje, utekla v dál, vesmírné galeje, jsem váš král. Má loď je mrtvý pták, zlomený šíp, stříbrný sarkofág, vzdálený slib. Chvíli jen smím mít svůj hlas a svou tvář Dám své jadérko hlíně a strom bude kvést. I v té jediné jabloni život jde dál, až zde první plod zavoní, oheň vzplál. Kde jsi jen země má, syn hledá dům. Touláš se vzdálená prosbám i snům. Vzdálená a já jsem sám, tak sám.