Země 2555 (Progres 2)

Vzdálených světů hlas, z radarů volá nás, volá nás, sluncí stín, Ikarův já jsem syn Lithiových sluncí zář, města v hloubkách zakletá. Marně hledáš ptačí tvář na stříbrných raketách. Matko má, stárneš nám, tvůj syn vzlét ke hvězdám, ke hvězdám sestrám tvým tisíc let vzdáleným. Září nebe z neónů, výtah stoupá na Měsíc. Prázdné věže bez zvonů, kde jsou hnízda holubí. Sám každý sám, musí nést kámen do vrchů, kde svítá. Sám každý sám, hvězdu svou ráno do dlaní si chytá. Sám každý sám, sám každý sám. Sám každý sám, musí nést kámen do vrchů, kde svítá. Sám každý sám, hvězdu svou ráno do dlaní si chytá. Sám každý sám, sám každý sám. Vzdálených světů hlas, z radarů volá nás, volá nás, sluncí stín, Ikarův já jsem syn Dvaadvacet století řekám zpíval stařec mráz. Hříchy prvních početí, hříchy Kainů žijí v nás. Sám každý sám, musí nést kámen do vrchů, kde svítá. Sám každý sám, hvězdu svou ráno do dlaní si chytá. Sám každý sám, sám každý sám.