Den má času dost (Michael Foret)

Rezem zašlej okap, stín v slzách deště chrání. Obraz tvůj z mořský pěny, vítr táhne ke dnu. Času víc než dost ztrácí den. Sebou sám spokojen, nepátrá kam jsem slepu cestou zas zaveden. A spoustu času má, když s čistou hlavou večer usíná. Den prý má času dost, jak obyčejnej lhář nesmysly průhledný mi lže tu ze zdi kalendář a vší svůj čas, vykrádá si z nás věčně jak plamen svíce drze jak pijavice. Den krade čím dál víc nám čas. Zbytky snů za hlavou. Pošlapaný davem z prachu hvězd hlučnej kout. Čas nic neznamená to dny znaj, pravda den soudnej málokdy bejvá ten čas co den nám ze snů krad. Nevrátil už zpět, jen plnil sklad. Den prý má času dost, jak obyčejnej lhář nesmysly průhledný mi lže tu ze zdi kalendář a vší svůj čas, vykrádá si z nás věčně jak plamen svíce drze jak pijavice. Den krade čím dál víc nám čas.