Ty, já a strom (Smolaři)

D A D G D A D 1. Já žil jsem jednou v horách jak sám pes dlouho let, A D G D A já mluvit skoro zapomněl, však cit mé srdce hnět', G D A já k jídlu lesní plody měl a proklínal jsem svět, D A D G D A D A D G D A D až jednou oko dopřálo mně dívku uvidět. 2. "Buď zdráv, můj starý sousede, já žiju v údolí," "mě Pepou doma pokřtili", "a mě zas Rosa Lee", on polknul nějak naprázdno - já myslel na věno, řek':"Dovol, abych ti směl říkat krásná Růženo." 3. My podepsali lásku svou do kůry stromový, do srdcí jsme pak vyryli jméno svý, jméno tvý a přísahali na lásku, že musí potrvat, jak tenhle javor stoletý na pláni bude stát. 4. Pak záhy zprávu šeptalo si celé okolí, že přijdou páni s přístroji a stromy popílí, prý u pramene Chopper prý jim pila bude stát, dík zatracenejm projektům i ten náš javor pad'. 5. Teď žiju zase v horách, Růžena ve městě, má nejmíň osm dětí a balík ve vestě, vzal si ji ten stařeček, co nemá žádnejch sil, co za svý těžký prachy u nás pilu postavil.