Jednou za tisíc let (Znouzectnost)

Tak jako soumar v dalekém Tibetu, to, co mi naložíte, unesu na hřbetu tak jako zvířete v daleké zemi nikdo se nezeptá, jak vlastně je mi a nežli skončím u konce s dechem v dřevěné bedně pobité plechem zalepím závěť do obálky a pustím se do předem prohrané války Jednou za tisíc let zázrak se stává chvíle jen pouhá - zůstane dým prosím tě, přemýšlej, pomoz mi hádat proč se to děje, čím je to čím co se to děje, děje, děje, co se to děje, děje, děje Kam se to poděli tři mušketýři, co byli čtyři a nebo snad pět jedno je jisté - jeden je málo na to mít sílu dobývat svět za všechny jeden a všichni za jednoho, ten, na kom záleží, není kardinál nicota v dáli nabývá síly, co se to tu děje - no sakra krucinál Jednou za tisíc let… U cesty do bláta dopadla hvězda, je trochu ohnutá a místy zrezlá s děravým kapesníkem a pikslou sidolu kleknu si na kolena do škarpy pomalu vytáhnu z bláta rezavou hvězdu, co jste ji zahodili v bázlivém gestu stanu se pěšákem na cizí šachovnici, připnu si pistole a vyjdu na ulici Jednou za tisíc let…