Vinetů (Těžkej Pokondr)

Rec. Znáte je všichni, ti dva pamatují časy, kdy prérie i vigvamy byly větší, ohnivá voda lacinější a indiáni opálenější. I já to pamatuji, byl jsem náčelníkem kmene Apačů, byly to těžké, ale krásné časy, rád na to vzpomínám. A z toho všeho zůstaly jen vzpomínky a oni - Těžkej Pokondr. To byl indiánský sen. C Dmi R. Sen snů, jenž krouží prérií, (jenž krouží dál) C sen snů, sem z vyšší sféry slít, (sen křídla má) F Emi sen snů seslal's nám Manitů, (sám Manitů) Dmi C to zná Vinetů. (1.Atamana, 2.Makču Pikču, Tikitaka, 3.Atamana) *: (Iá, iá, ...... vuvuvu .... bratře, bratře, můj bratře.) 1. No Nšoči, je teda prima kus, hm hm, a má i vkus, na ohništi peče špek, šaman nám míchá lék, lysohlávky, co nasušil, když ještě Inčučůna žil, v ruce svírá amulet, dnes nás čeká dlouhej let. Pod vlivem kouzel těhleh hub i tlustý bizon náhle zhub', Apači hledí na měsíc a ten, co sněd houby trochu víc, zažívá, co je pravý ráj, neboť se mu zjevil na železném oři sám - Karel May. R. 2. Jó, je to fajn, ten sen, co mám vždycky za úplňku, samej bizon, stáda, která nikde nekončí, mírný, tichý zimy, pevný luk a šípy, tomahawky, a v létě spousta slunce, jahod, malin a tak, ale hlavně, hlavně, lysohlávky. R.