Galvestonská záplava (Asonance)

Dmi Gmi Dmi Gmi 1. Byl temný podzimní večer a mraky zhasily den, Dmi Gmi Bb Dmi když na město padl těžký déšť a bušil do oken, Gmi Dmi Gmi byl večer sedmého září, když se od moře vítr zdvih' Dmi Gmi Bb Dmi a oči spících otevřel, strach a hrůza byla v nich. Dmi F Dmi R: Bouře nesla zkázu dál, bouře nesla zkázu dál to ráno, Bb Dmi bouře nesla zkázu dál a s ní se vítr na město hnal. 2. To ráno se loučili muži jen s obavou od svých žen s nadějí, že snad se vrátí zpět, ta však marná byla jen, to ráno, když líbali ženy, ještě skrývala bouře svou moc, když naposled děti své objali pod nebem černým jak noc. R: 3. Bylo ráno osmého září, když bouře začala řvát a bezmocní lidé ve svých ulicích o svůj život začli se rvát, ale bouře už drtila město a střechy domů byly pryč a příliv hnal moře stále blíž, vítr šlehal vlny jak bič. R: 4. Byl večer osmého září, když se z bouře stal divoký rváč, bylo slyšet jen výkřiky zoufalství, hukot vln a dětskej pláč, tenkrát jsem viděl zeď u Galvestonu, jak chce držet moře zpět, ale mocný příliv a nápor vln jako hračku ji před sebou smet'. R: 5. Já viděl bezmocné muže, jak s mořem chtěli se rvát, avšak jediná vlna s krutým posměchem smetla ty, co se nechtěli vzdát, já slyšel ženy a starce, dřív než ve vlnách utonou, jak prosí Boha ještě o pomoc, ten však odvrátil tvář svou. R: 6. Kolem půlnoci hučící příliv sahal do výšky dvaceti stop a bezmocní lidé v temných ulicích našli pod ním svůj mokrý hrob a smrt, starý krutý mistr, když pak moře přestalo řvát, přišla se městem procházet a na své dílo začla se smát. R: 7. Když pak vítr ztich' příští ráno a moře kleslo na svůj břeh, všichni živí vzhlédli k nebesům s díky Bohu na svých rtech, můžeš povídat o tom svým bratrům a přátelům vyprávět, však ten příběh o hrůze v Galvestonu nikdy nelze vypovědět. R: