Až únavou (Kubišová Marta, Golden Kids)

Až únavou zpomalíš chůzi svou, zůstane z křídel tvých jen stín, pak dál se ptám, proč odcházíš, když léta čekám a ty o mé lásce víš. Až únavou zpomalíš chůzi svou, budeš snad úsměv můj si přát, však náruč má nebude bláhová. Pak by ses vrátil k ní a rád. Až náruč má, ta náruč bláhová, vyléčí rány tvé i spleen. Já dál a dál se ptám, proč odcházíš, když léta čekám a ty o mé lásce víš. Až únavou zpomalíš chůzi svou, budeš snad úsměv můj si přát, však náruč má nebude bláhová. Pak by ses vrátil k ní a rád.