Píseň Ofélie (Kubišová Marta, Golden Kids)

Ta vaše bledost, ta bledost vašich lící, ta bledost předčí bílou voskovici. Co se to děje pod vaší jemnou kšticí? Svěřte se princi: co je vám? Ve jménu lásky, té lásky ve mně spící, nenechte čekat smutnou prosebnici. Na vaše slovo, tu darovanou minci, svěřte se princi: co je vám? Svěřte se princi: co je vám? Já už to vím, letěl tu smutek s křídlem havraním, skryl slunce, které bezstarostně plálo, zeptat se smím, zeptat se smím, aniž poraním, o čem se vám, princi, zdálo? Zdál se mi svět, v němž úsměv stárne žalem, v němž za city se platí málem, kde moudrost prohlásili za blázna, kde každé slovo mluví do prázdna. No tak se vzmužte bledý princi, snílku Hamlete, v klášteře touhou Ofélie zmírá, překročte stín, překročte stín bázně prokleté, k čemu je bláhová víra, když chybí čin?