G C G
1. Ty, kdo bloudíš sám a sám dlažbou cest a jejich špínou,
C G F D
smutkem dní a nudou línou, já tě znám,
G C G
ty, kdo ztratils' přízeň dam, kdo jsi lásce ustlal v hrobě,
C G F D
škodíš tím jenom sám sobě, že jsi sám.
Ami D Hmi E7
R: : Podívej, kvete růže, podívej, kvete růže,
Ami D G
podívej, kvete růže, ta tvá. :
2. Ty, kdo nevíš kudy kam samou bídou koncem týdne,
nemáš mládí právě klidné, já tě znám,
kdo se topíš jako prám v naší rozbouřené době,
v téhle chvíli právě tobě povídám:
R:
3. Ty, kdo znáš se k dětským hrám, co tě bosé nohy zebou,
počkej na mě, půjdu s tebou, já tě znám,
slunce zamklo zlatý chrám, noc, ta dáma v černé róbě,
volá hvězdu a jdou obě přímo k vám.
R:
4. Ty, kdo víš, a ty, kdo znáš, kdo jsi duše ctná a čistá,
a kdo v srdci kousek místa pro mě máš,
až se zklamu, nebo až ztratím víru v tuhle řádku,
tak ty mě zas naoplátku zazpíváš:
R:
Tisk: