Svlížení (Kubišová Marta, Golden Kids)

Vím, to se stává, že lidé jdou Léta se míjejí a slepí jsou Tvář kterou ve snách v očích máš Tam, kde ji potkáš, nevnímáš Vím to se stává, (je to zvláštní) že lásky snáz ( v sněžných závějích) Hledáme v dálkách (smysluprázdných) než blízko nás (když Tě míjejí) Vím, že mě stokrát potkáváš ( má tě ráda a on rád tě má) Vím, že mě stokrát nepoznáš, ani já ( Nač se soužíš, nač jsi ztrápená vždyť ty toužíš a on rád Tě má, Je to láska i když tvář nemá jméno a příjmení, místo a stáří) Vím, já to vím Je to vzácné, je to souznění, Je to láska, je to sblížení, Je to nádherný dotyk vzdálený, Vím kdo jsi, vím co jsi, máš tisíc tváří Čím se to stává, že oči dvou Léta se míjejí jak rána s tmou Víš, je to zvláštní, řekni sám Že si teď s tebou povídám Proč náhle přání (každá hláska) Co v očích máš (něžné souznění) Marně se brání (je to láska) Mám asi táž (je to sblížení) Sním, že Tě stokrát potkávám (má tě ráda a on rád Tě má) Sním že Tě stokrát poznávám blíž a blíž (Je to krásné, lidské souznění, vskutku vzácné, vskutku sblížení Dotyk blízký, dotyk vzdálený Jména a příjmení v lásce ti dávám) Vím, já to vím Oči snílků , něha smíření To je láska, to je sblížení Prudká závrať, sladké toužení Vím kdo jsi, vím co jsi, věčnou se stává Je to vzácné, je to souznění, Je to láska, je to sblížení, Je to nádherný dotyk vzdálený, Ví kdosi, ví cosi, má tisíc tváří.