Maják (Zagorová Hana)

Tak tu sedím, ruce v klíně a čas se vleče, loudá líně a náhle vím, že ticha plný dům už mám. Sčítám chvíle i pátky, stokrát vracím si tě zpátky. Stokrát slyším tě jít, jako teď, sem k nám. Když východní vítr vál a dál k břehům vzdáleným hnal lodí přídě, když východní vítr vál, řekl jsi, až se vrátíš domů, nezabloudíš v stínu stromů, i kdybys viděl sám, že cesta je zlá. Vždyť za oknem, co září tmou, budu já - maják. Tvůj maják. Čekám rána, noci vítám. Světlo zhasínám, když svítá. Úžeh léta střídá chlad podzimní a déšť. Ticho hodiny krájí. Než se zvony rozhoupají, z přístavu hlas zavolá: "Lodě se vracejí k nám." Když východní... maják. Tvůj maják.