Muž o holi (Jíšová Pavlína)

e Neměl kde spát proto odešel G přikrýt se trávou snad tam do polí e usínat s vírou v bohatství C G že je muž s cestou o holi Barvu svých očí dal červánkům večer hýbal rty jen pár vět z probdělých nocí do spánku šel rok dopředu a rok zpět D a h R: Sám už si vybral cestu D a h G sám už si určil čím chce znít D a h sám v písni harf a žesťů D a h e sám sebe jednou pohladit Učil se čekat a naslouchat na staré křivdy se rozpomenout pozval si zástupy myšlenek tak je propustil ze svých pout V paprscích slunce se prozářil světlem přikryl svůj černý plášť ušitou bolest zoufalství v místě kde žil jen strach a zášť R: Sám už si vybral cestu... Divoká zvěř vešla do lesů mraky spustily ostrý smích dlouze se díval k nebesům jako psanec a tak jako mnich Odpustil všem které opustil prosil všechno za odpuštění hledal se v zrcadlech na písku našel v sobě co jinde není R: Sám už si vybral cestu...