C F C
1. Míle a míle jsou cest, které znám,
F G
jdou trávou i úbočím skal,
C F C Ami
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam,
C F G
a já na všech s vámi stál,
C F C
proč ale blátem nás kázali vést
F G
a špínou si třísnili šat?
F G C Ami
R: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
F G C
ten vítr, co začal právě vát.
2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou,
kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou,
Bůh ví, co růží, jenž dál mohly kvést,
spí v špíně těch práchnivých blat?
R:
3. Dejte mi stéblo a já budu rád,
i stéblo je záchranný pás,
dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás,
proč jen se úděl tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát?
R:
Tisk: