Pod Libeňskou koulí (Mládek Ivan)

Vojín Josef Říha se svojí Aničkou u vlaku se loučí poslední hubičkou. Pod Libeňskou koulí děvčátko se choulí do klubíčka. Usedavě pláče, to je přece naše Andulička! Život se k ní krutě zachoval, mládenec jí dneska rukoval. Je to pro ní rána, neumí být sama bez Pepíčka. Podívejme, Říhu, udělal jí rýhu do srdíčka. Vojín Josef Říha na Libeň vzpomíná, kavalec ho tlačí, unaven usíná. Pod Libeňskou koulí děvčátko se choulí do klubíčka. Pejsek na ni štěká, ona tady čeká na Pepíčka. Cestu do Prahy má povolenou, přijede na první dovolenou. Až ho jenom spatří, dá mu co mu patří, Andulička. Až Pepíček dojde, ona se s ním projde do lesíčka.