Dešťová variace (Trchová Martina)

Nech letět denní prach teď jsem tady já, křížím jednu z Tvých drah, už nejsem malá. Kopu si tunely a vlastní cesty blátem, žiju si pozadu a se svým vlastním státem. Za deště neschovávám před kapkami záda, svět ztrácí kontury a to mám hrozně ráda. Z rozpitejch výjevů si slepím lepší příběh o dešti, o mracích a o podivných lidech. Jaj jaj ja jaj jaiáááá... Za rohem děda taky paraple si chystá, kolik ta hloupá věc zabere místa. Figurky v alobalu jako z čokolády, líbaj se esteticky v duchu serenády. ... Vyběhnu za nimi jen bez deštníku nahá, mou hlavu zchladí jenom z nebe tahle vláha. V kalužích obrazy jak od Moneta plavou, jenom to počasí ví, co mi běží hlavou. ... Nech deště, odhoď svetr, jsem tady já, křížím jednu z Tvých drah a neuvadám. Dívej se, zapomeň, že se taky blýská, chyť si mě, dožeň mě, dokud jsem Ti blízká.