Šestačtyřicátej (Ryvola Wabi a Miki)

1973 A7 My měli camp tam co stával ten mlejn jak vyhořel a nikdo neví proč D7 my vždycky táhli k místům zapadlejm A7 tam líp zněl náš střeleckej kolotoč E7 D7 nám tenkrát vítr hrával v uších blues A7 a každej z nás byl víc než jenom haur E7 D7 a ve fasádě z prostřílenejch blůz A7 E7 A7 byl pro nás Kristus míň než Schoppenhauer Nám bylo jasný že je válka vůl a kapsy pořád plný nábojů z nás každej byl jen slepej somnambul z rozprášenejch válečnejch praporů my nevěděli tenkrát že je zlý když máme místo chleba v ruce nůž a tak jsme byli bojem posedlí že každej z nás byl v sedmnácti muž Co my tam bože vystříleli ran ve vočích smrt pár chlupů pod nosem my netušili že "No passaran" se nespojuje z žádným patosem A holky pro nás byly jenom stín dyť neuměli ani nabít Brenn nám krví plála barva jeřabin a tabákem čpěl vyplivnutej hlen Tak jezdili jsme dlouho na ten flek a stříleli sme líp než znali psát a každej z nás byl White nebo Black a sháněli sme obvaz kolikrát pak jednou večer objevil se chlap a to byl konec všem nevinejm hrám on jak se koutkem usmál spouští klap a povídá: Davaj brot já hlad mám. Nám bylo jasný že to není fór ten chlap měl voči ze kterejch šel strach a já teď vím jak zní andělů chór když slunce tluče mozku na poplach Pár dlouhejch vteřin bylo slyšet jen dech a vítr co si v borovicích hrál pak od Steveho ruky plamen šleh a výstřel dozněl tam co ten chlap stál My stříleli jak smyslů zbavený a Pade pustil zbraň a zařval " Dost! " Jen kouř vytékal z hlavně kalený a z ruky krev a mrtvej byl náš host Že každej z nás je slepej somnambul my nevěděli tenkrát že je zlý nám bylo jasný že je válka vůl a najednou jsme byli dospělí