Jakoby svět (Bratři Orffové)

Jakoby svět, byl představení, malý, krátký a ušmudlaný. shrbený stařík se v koutě krčí, že jsou sami unavení. Kolébky jsou z mladých stromů a když vyrostou tak je setnou dolů. Jakoby svět, byl veliká loď, plná lidí, co se strachy třesou, a když přežijí, tak zapomenou, na své sliby na kolenou. Kolébky jsou z mladých stromů a když vyrostou tak je setnou dolů... dulů, dolů dolů.... Jakoby svět byl kalvárií, dlouhou, pustou, nesmyslnou. Sotva se narodíš neseš svůj kříž, co tě tíží a tlačí dolů. Jakoby svět, byl k zavržení a přitom ještě pořád o sebe stál. Jakoby znal své uzdravení a přitom svoji spásu znovu ukřižoval. Kolébky jsou z mladých stromů a když vyrostou tak je setnou dolů... A tatínek tvůj z nich postaví dům a do něj dá stůl. A taky postýlku ve které tiše spíš, po ničem netoužíš, smrti se nebojíš. A dál...a dál...a dál....