Sochy (Žamboši)

Když bolest v srdci dohasíná, a šedavě se kouří z Tvého svědomí. Máš blízko ke kamenným sochám Co poztrácely viny vědomí. Tvé místo v parku má střechu z červeného buku A u země tam bývá v noci chladněji Než zkameníš, tak podáš Romeovi ruku Mrkneš na Julii, Tvé proměny se dodějí Tak si kamením... A já mám strach Tiše kamením... A já se bojím Že to kamení má váhu špatných činů Že i má kolena už mizí celá v zemi Marně v mých očích hledáš... Marně v tvých očích hledám nevinu. Vím že být nehybný celý den se nesluší Když stojím mezi svými v póze "Zasněný" pod ptačími křídly mě aspoň nikdo neruší. Jsem stojan na holuby s špičatými rameny Bojíš se zkamenět a o sochách nic nevíš Zlobíš se na mě pro mé móresy Každý má způsob jak se srovná s vlastní špínou Jedna se vykoupe a druhý tuhne si Tak si kamením... A já mám strach Tiše kamením... A já se bojím Že to kamení má váhu špatných činů Že i má kolena už mizí celá v zemi Marně v mých očích hledáš... Marně v tvých očích hledám nevinu.