V noci na Náměstí Svobody
Po Náměstí Svobody
v noci jezděj taxíky,
neony svítěj
a bankomaty blikají.
Přes Náměstí Svobody
vracejí se opilci,
s otevřeným oknem spát
na spánek nemám naději.
A ty spíš, ve Francii
nebo zrovna o ulici dál, na Kobližné,
jsou dva tisíce kilometrů
a já noční můry mám,
že seberou mě, utečou a pak..
Po Náměstí Svobody
vůz jede čisticí,
policejní majáky
na chvíli vyhasnou,
z okna nad náměstím
nočního kyslíku
nadejchám se dosyta sám.
Jen beruška mi leze po klávesnici,
do nebe či do pekla, vždyť je to jedno!
Jsou tři hodiny v noci a ráno dělám zkoušky,
v autoškole, měl bych fakt jít spát..
A ty spíš, ve Francii
nebo zrovna o ulici dál, na Běhounské,
jsou dva tisíce kilometrů
a já noční můry mám,
že seberou mě, utečou a pak…
Nad Náměstím Svobody,
měsíc dorůstá,
na věžích bijou hodiny a já se bojím, že
všechno bude jako dřív, ne nechci to,
i když kousek toho kouzla bych ještě zvlád,
kousek toho kouzla bych snad zvlád…